Příprava a sezóna jako den a noc

Sevilla započala letní přípravu s tradičním soupeřem San Fernando, ležícím nedaleko střediska Costa Ballena, kam Sevilla každoročně jezdí na soustředění. Zvítězila 4:1, kdy se o góly postarali Reyes a Marin, oba po dvou zářezech. Další štací byly přátelské zápasy v rámci Jihoamerické tour, které se účastnilo mimochodem i Atlético. Sevilla porazila U.Catolicu 2:0, Barcelonu SC 3:1 a prohrála na penalty s Atl.Nacional. Poté přišel první ostrý start - předkolo Evropské ligy a výprask Mladost Podgorice v součtu 9:1, to samé čekalo o pár týdnů později v dalším předkole i polský Slask. Mezitím ale přišel výkon, který zaskočil snad každého sevillistu na světě, výhra nad Manchestrem United po taktovkou nového trenéra Moyese, který tak stál na Old Trafford v roli trenéra domácích poprvé. Sevilla předváděla nádherný fotbal, stejně jako v předchozích zápasech, ale zde vše gradovalo, akce na jeden dotyk, rychlost Marina, pohotovost Vítola a drzost Perottiho doplňovali ze středu pole Medel s Kondogbiou, v jednom ze svých posledních utkáních za Rojiblancos.

O týden později přijelo na Pizjuán Atlético Madrid k prvnímu soutěžnímu utkání a po perfektně takticky zvládlém večeru si odvezlo všechny body za výhru 3:1. Následovala remíza v Levante 0:0 po nevýrazném výkonu. Dále remíza doma s Málagou 2:2 a nešťastná prohra na Nou Campu 3:2. Prohrou na Mestalle v polovině září 3:1 spadla Sevilla na samotné dno tabulky. A zažila tak nejhorší vstup do sezóny za posledních 54 let. Kde je problém? Tuto otázku si muselo pokládat spousta namlsaných fanoušků po úžasných předsezónních výsledcích.

Problém by se dal hledat na spoustě místech, já za ten největší považuji marodku.
Kde vše začalo? Monchi, sportovní ředitel Sevilly spolu s Del Nidem sehnali před přípravou trenéra Bernarda Requena, který měl mít na starosti fyzickou přípravu hráčů na sezónu. Avšak stála tomu jistá překážka. Requenovi byla slíbena ústně zdaleka jiná částka, než která stála na papíře před podpisem smlouvy, jednalo se o velmi směšnou částku a tak Requeno od smlouvy odstoupil. Kdo by to byl tušil, že se bude jednat o jednu z největších chyb, které se mohlo vedení dopustit. Vedení se nepodařilo sehnat jiného trenéra a tak fyzickou část přípravy přebralo duo Sergio Domínguez a Moisés del Hoyo, jednalo se o trenéry Sevilly, kteří měli na starosti rehabilitaci, tudíž žádní kvalifikovaní a znalostmi pověření lidé, kteří by měli s podobnou věcí v minulosti zkušenosti. Dá se tedy spekulovat o tom, že fyzická připravenost celého kádru, oproti tomu jakou podstupují zbylé týmy Primery nebo jiných lig. byla mizerná. A v několika zápasech se to už podepsalo, ne-li skoro v každém. Tým často zvládá první poločasy a v převážně většině zápasů je lepším týmem, avšak po patnáctiminutové přestávce je vše naopak, jako ukázka se dají brát například zápasy v Evropské lize, s Valladolidem, Almérií, Realem Sociedad, Celtou Vigo či Valencií. Hráčům odchází síly a někdy i slabší soupeř, který po celý první poločas se nedostal za půlku začne Nervionenses přehrávat. Dále tomu i napomáhá nesoustředěné počínání ofenzivních hráčů ve vápně soupeře, kdy kolikrát může být zápas rozhodnutý již v poločase, ale místo toho je vedení pouze jednogólové nebo žádné.

Zranění

Další faktor, který neodpustitelně ovlivnil dosud probíhající sezónu jsou zranění, příčinu lze také hledat v nedostatečné fyzické letní přípravě. Hned několik hráčů letos vyřadil ze hry na někoik týdnů natržený či natažený sval, Carrico absentoval 6 týdnů, ještě k tomu v době kdy si poranil kotník Fazio a Pareja rameno. Čeryšev si poranil taktéž stehenní sval a jeho absence trvá dodnes. Marin si poranil sval hned ve 3. kole a jeho problémy se táhnou až do teď. Lýtkový sval zase zradil Perottiho na začátku září, o pár dní později si poranil sval Vítolo a chyběl 3 týdny. Aby toho nebylo málo, tak si smolně poranil palec u nohy Mbia a chyběl přes měsíc. Na začátku října si přivodil svalové zranění Gameiro. Na marodku také přibyl Rakitič a opět Marin, tentokrát s tříslem. V listopadu se obnovilo zranění Gameirovi a neodehrál další 2 zápasy. Dalším marodem se stal Pareja na měsíc s kolenem a nedávno Beto se zády.

Všechny tyto absence ovlivňují tým nespočitatelným způsobem, sestava se neustále točí a tým nemá žádnou pevnou kostru, takřka jedinými kteří se dají považovat za kostru sestavy je brankář Beto, kapitán Rakitič, krajní obránci Alberto Moreno a Diogo Figueiras, v poslední době také Mbia.

Závěr

Jak je možné, že nejvlivnější lidé, jako Del Nido a Monchi nedokáží zajistit hráčům dostatečnou přípravu na sezónu, takovým způsobem aby se jejich kondice a zdraví udržovalo v průběhu roku na odpovídající úrovni a hráči neodpadávali po hodině hry, nepřibývala svalová zranění a nestěžovali si na únavu? Nejčastějším slovem Emeryho na tiskových konferencích je právě slovo únava. Jak může Sevilla navázat na Sevillu z počátků třetího tisíciletí, kdy byla nejen postrachem španělských hřišť, ale i těch evropských, když lidé od kterých se očekává největší profesionalismus se zachovají takto nezodpovědně?